Jedenáctiletý Petr odložil automapu, v níž něco hledal, a otázal se svého otce: “Tati, kde vlastně začínají hory, třeba naše Krušné hory? Pozná se to nějak venku?” Petrův otec byl zprvu udiven otázkou syna, pak se zamyslel - taková zvláštní otázka vyžaduje náležitou odpověď. Nato chlapci vysvětloval: “Existuje totiž okolo hor takové pásmo neurčitých rozměrů, říkají mu podhůří. Ale přesto lze v krajině nalézt pevné body, takové milníky, u nichž hory začínají. Například kostel v Krásné Lípě. Jeho červenou střechu je vidět daleko v okolí. Při jeho poslední opravě udělali z něho takový velký milník, v místě, kde hory začínají. Jiným milníkem je nějaký výtvor přírody; řekněme - Hubertův smrk. A víš co…, v sobotu se kněmu zajedeme podívat.

Takto se stal Hubertův smrk předmětem zájmu jedné rodiny v jednom sídlišti. V sobotu si rodina vyjela na výlet do přírody, i když bez Petříka, ten dal raději přednost partě svých kamarádů. I když Hubertův smrk předtím již viděli, znovu je nadchnul svou robustností, vitální dravostí i svým klidem. Chtěli změřit obvod jeho kmene, ale bylo to zbytečné. Pracovníkem státní ochrany přírody byla již vedle stromu zabudována tabulka sdělující, že Hubertův smrk má obvod kmene 551 cm, výšku 39 metrů a jeho stáří se odhaduje na 150 let.

Naši návštěvníci se zde porozhlédli po dalších zajímavostech těchto míst. V tomto malebném údolí v podhůří Krušných hor si v dobách silné monarchie šlechtici postavili lovecký zámeček Favorit. Je v novobarokovém stylu a je zapsán jako chráněná kulturní památka. Využíván je dnes pro rekreaci pracujících. Památkami jsou i kaple a socha sv. Huberta, umístěné u vchodu do nádvoří. V blízkosti zámku rostou další zajímavé smrky. U tří z nich jejich závratné výšky obdivují sami pracovníci Státních lesů. Po levém boku zámku je starší budova - myslivna. Její interiér je zachováván dle původní tematiky a celé zařízení slouží jako místo konání slavnostnějších společenských akcí.

Nejdůležitějším článkem této lovecké výspy však kdysi bývala obora pro lovnou a vzácnou zvěř. Na ploše 360 hektarů zde bylo chováno mnoho zvěře rozličných druhů, čímž se “Tiergarten” proslavila široko daleko. V určité dny či hodiny byla též přístupná veřejnosti. Dnes při posuzování obory z historického hlediska lze říci, že byla dobře vyzrálým plodem své doby a tehdejší kultury. Zbyla z ní dlouhá, předlouhá zeď z kamene, kterou postavil robotující lid. Prací zadarmo! Po této stránce měli bychom si torza obory více všimnout, protože je to doklad, který nešlo přetrhnout či spálit jako leckerý jiný.

Obec Šindelová je charakteristická tím, že je napůl zemědělská a napůl les. Proto dovolte, vážení čtenáři, abychom naši vyjížďku do těchto míst zakončili ukázkou z jednání občanů obce z doby současné. Hovořil zástupce lesů: “Jsou stálé potíže s tou cestou. Je vaše a naše, neboť vede polem i lesem, ale my ji spravujeme a vy ji ničíte.” Odpovídal zástupce statků: “Tu cestu my také spravujeme, jenže vy vozíte daleko těžší náklad a tedy ji více poškozujete. Kromě toho neradi vidíme vaše dřeva na našem poli. Loni byla dřeva na poli ještě v dubnu. Tak nám vaše dřeva nevytahujte na naše pole, my vám do lesa také nesejem.”

Této vtipné poznámce se všichni zasmáli a to potvrzovalo, že pro řešení sporných otázek je na obou stranách plné pochopení. Tep života se nezastavuje.