Stará cesta z Chodova do Jindřichovic zaznamenala největší proměnu výstavbou kombinátu Vřesová, kdy hlavní tah dopravy byl sveden před Dolní Nivy. Od té doby je silnice č. 222 v úseku od tatrovické odbočky k Jindřichovicím jen málo využívána řidiči motorových vozidel. Ani autobus tudy nemá žádnou linku. Proto stará lípa, v katastu obce Křemenitá, rostoucí těsně u této silnice, je našim občanům málo známá. Je to lípa srdčitá (Tilia cordata), má výšku 25 metrů, objem jejího kmene činí 946 cm. Vzhledem k této proporci její tloušťky, nemáme spolehlivý odhad jejího stáří. Tento bude možno stanovit teprve v porovnání s dalšími velmi starými lípami na území našeho státu. Předpokládat však můžeme, že lípa má přes 500 roků.

Vedle této lípy stávala zděná kaplička. O významu kaple se dozvíme v následujícím vyprávění o pěších eskortách, procházejících po této přímé cestě. Jít “šupem”, to je na pokračování od jedné četnické ke druhé, to byl nejpoužívanější způsob přepravy lidí, kteří se ocitli v moci práva. Když bylo třeba, tak se delikvent přepravil “šupem” z jednoho konce mocnářství až na jeho druhou stranu. Po staré cestě u Křemenité procházela nejčastěji eskorta v počtu 1+1. To znamenalo, že v půli cesty u staré lípy delikvent směl pojíst kus chleba a napít se černého kafe. Než k tomu účelu četník uvolnil eskortovanému ruku z řetízku, připoutal si jej jiným řetízkem k železné mříži u kaple. Zdá se tedy, že kaple byla důležitější, a velká lípa jen upozorňovala, aby náhodou kapli nepřehlédli.

V posledních několika desetiletích nalezla tato silnička jiné pěší uživatele. Začalo to tím, že v lese mezi Jindřichovicemi a Mezihorskou byl zastaven kamenolom na dobývání zvláštních velkých kamenných kvádrů, jejichž potřebu zřejmě uspokojila moderní technologie výrobou umělou. Jen krátce pak zde hospodařila samostatně přiroda. Vytvořila dosti hluboké jezírko s průhlednou vodou a skalní stěnu neobvyklých rysů dekorovala sporou vegetací. Pak tehdejší trampská skupina Zubři z Oloví zde začala s tábořením. Místo pojmenovali dost výstižně “Skalní démon”. S dalšími ze Sokolova pak zde odbývali velké letní potlachy i za účasti svých přátel z daleka. Ti sem přicestovali přes Chodov a Vřesovou. A tak podle staré lípy procházejí jiní lidé. Skupiny trampů s batohy na zádech, i dálkové pochody turistů. Cíl jejich kroků se jmenuje Skalní démon. Zbývá otázka, jakým způsobem si toto místo přivlastnili? Asi na podkladě zákona platného od pravěku - že člověk je součástí přírody.